Vrak jako z Holywoodu

Čekal jsem rozmlácenou lodičku, místo toho vystoupil z modrého závoje vrak jako stvořený pro natáčení holywoodského dobrodružného filmu. Trosky zahalené do tajemna pirátského příběhu, viděl jsem tu potápějícího se Johna Deppa a jeho partu…

Vlny na Elphinstone, je to škoda, ale při čekání na lepší počasí nemusí být proto v závětří blízkého riffu Abu Dabbab nuda. Stačí se tu ponořit pár metrů pod hladinu a stanete se v myšlenkách aktéry námořního dobrodružství.

To se to přihodilo i mně, když jsme čekali na změnu povětrnostní situace na kotvišti, kam vlny a vítr otevřeného Rudého moře nedosáhnou. Abychom nezlenivěli, udělali jsme tu ponor, čistě ze zvědavosti. Leží tu prý mezi útesy malý vrak kdysi nešťastně potopené lodě plné potápěčů, čekajících právě tak jako my na příznivější počasí. Skočili jsme do vody a mimo standardního obsazení okolních skal několika murénami a sem tam plovoucí rybičkou, jsme nic světoborného nečekali.

Sotva se ale z mlhy vynořily obrysy ztroskotaného člunu, zatajil se mi dech. Když si člověk odmyslí vyhřezlé motory, rám kompresoru, zbytky plechového čehosi, snad kabiny pro posádku, a naopak si přičaruje zmizelou vrtuli, leží tu na mořském dně objekt pro oko fotografa jako stvořený. Drobná korálová výzdoba dekoruje zčernalá prkna, dřevěné polorozpadlé ostění už začíná patřit moři, mezi ním se prohánějí barevné rybky a celé to působí jako kulisa pro natáčení dobrodružného velkofilmu.

První setkání bylo vzrušující, ale příliš krátké. Až po několika dnech jsme se znovu schovali do bezpečné náruče Abu Dabbab a já hned spěchal do podmořského ateliéru. Přemluvil jsem naší partu, aby pro pár snímků na chvilku oživili scénu a pak mě nechali s vrakem v důvěrné samotě. Udělali jsme několik společných obrázků a všichni odplavali pryč. Zůstal jsem mezi troskami sám. Konečně jsem si začal užívat omšelá prkna na levoboku, trubkovou konstrukci obrostlou koloniemi korálů, kýmsi neznámým přede mnou nadekorovanou mísu s nádobím, všechny ty artefakty jeden za druhým, tak jak defilovaly před mým objektivem. A taky jsem si vybavoval tu skutečnou scénu, nikoliv filmovou, jak to asi vypadalo, když loď uprostřed noci zachvátil požár. Jaké štěstí, že se to stalo v náruči chráněného zálivu a nikoliv na otevřeném moři. Na rozdíl od filmového dobrodružství na obrazovce, tohle si asi nikdo nechce zažít ve skutečnosti.

Až někdy poplujete kolem, vzpomeňte si a udělejte mezi riffy Abu Dabbab 2 a 3 ponor. Ocitnete se v holywooském filmovém ateliéru. Ten pohled rozhodně stojí za to!