Lázně Shagra

Kdepak, nikdy se nemají pouštět do světa neuvážená prohlášení. Jako třeba, že „do Shagra Village bych asi nejezdil dvakrát ročně, ale vidět a užít si alespoň jednou místo, kde je potápění a servis dotažený k naprosté dokonalosti, to že rozhodně stojí za návštěvu.“ Jo jo, to jsem napsal, abych už za půl roku zase stál ve stínu zdejšího diving shade a znovu se těšil do vody. Přijeli jsme sem s Kamilem Balzarem na poslední květnový týden nejen se znovu potěšit zdejší atmosférou, ale také zjistit pohledem pod hladinu, jaká zvířátka se tu vyskytují v jarním čase. A vůbec, jaký je to rozdíl proti potápění na podzim, kdy do Egypta jezdíme nejčastěji. Na souši jsme si slibovali mnohem méně větru, abychom tak mohli s větším klidem vyrážet za žraloky na několik mil vzdálený Elphinstone reef, tady Kamil sliboval setkání s kladivouny, je to prý nejlepší termín. Počasí - to se splnilo jen částečně, vítr foukal zpočátku stejně jako na podzim, pak ale přišlo několik klidných dnů, kdy se hladina tvářila jako Tálinský rybník. Horší to ale bylo s vodou. Její průhlednost při pobřeží se od podzimu nejen že nezlepšila, ale naopak zhoršila. Také stoupla její teplota na v tu dobu nevídaných 28°C. Ale klid, zvířátka byla na svých místech, želvami a kytarovci v Abu Dabbab počínaje, přes trnuchy modroskvrnné a krokodýlí ryby na místím riffu. Jen ten dugong se nám pořád vyhýbá, přestože ho kolegové, vracející se ze safari, zahlédli na hladině. Co však bylo víc než zajímavé, v Marsa Shagra, v těsné blízkosti vstupu do vody, nedaleko kotviště gumových člunů, se zalíbilo mateřské školce útesových žraloků, tzv. Blacktipů. A tak bylo zcela běžné je pozorovat z kavárny nebo z terasy jídelny, jak svými černými ploutvičkami prorážejí mořskou hladinu. Jen ve vodě byli víc než ostražití, zahlédnout je byla velká náhoda a o focení nemohla být ani řeč. Ale hlavně, že tam byli. Asi ještě neslyšeli o osudu svých kolegů nahoře na Sinaji, kteří jsou z moci zdejších úřadů lovení místními rybáři ve velkém a za odměnu. Asi pro klid hýčkaných ruských turistů, nedávno „brutálně zmasakrovaných těmito krvelačnými bestiemi“. Tady v Shagra si kažého pohledu na žraloka pod hladinou vážíme a je jenom dobře, že tu s námi plave i jejich dorost. A když jsme u těch žraloků, vyrazili jsme samozřejmě i za těmi kladivouny na Elphinstone, to dá rozum. Ostatně, jak už jsem se zmínil, Kamil je sliboval s jistou opatrností, ale přece jen se šancí aspoň je zahlédnout, když už ne rovnou vyfotografovat. No co k tomu říci, díky absenci jakéhokoliv proudu nebyli na dohled ani na svém oblíbeném místě v padesátimetrové hloubce, natož jinde. Prostě letos na jaře bylo v moři všechno jinak.

Ovšem, Marsa Shagra, to není jen potápění co hrdlo ráčí, to jsou také lázně pro přestárlé potápěče, mohu-li mluvit za sebe. Společnost tu bývá až na výjimky příjemná, ve valné míře vyhledávaná právě takovými potápěčskými seniory, jako jsem já. Je to totiž o pohodě a klidu, kvalitní kuchyni a míře potápěčského zatížení podle vlastního uvážení. Tady můžete všechno a nemusíte nic. A o tom Marsa Shagra je až v první řadě.

P.S.

Tři dny po návratu domů přišel od Kamila mail: Dneska jsem potkal skoro třímetrového kladivouna na Elphinstone ve 30ti metrech. Kroužil kolem na dva metry a já neměl kameru! Sedím teď na židli a žvejkám medvídky, abych se uklidnil!

Vašek Kříž

informace na www.seawaydiving.cz