Ricoh Caplio GX 100 – křest ohněm

Ke značně Ricoh mám kladný vztah už od starých časů. Z doby, kdy ještě nikoho nenapadlo, že všechno, a taky fotografování, bude jednou jinak. Kinofilmový Ricoh mně věrně sloužil po řadu let a mám s touto značkou spojeno plno pěkných zážitků – a taky fotografií. A to i z doby, kdy jsem fotil převážně Nikony, které jsem už tehdy používal pod vodou s pouzdry Sea & Sea.

Když před časem spatřil světlo světa přístroj Caplio GX-100, zbystřil jsem pozornost. Zvlášť, když jsem si přečetl, co všechno ta malá hračka umí. Konečně někdo udělal na kompaktu široké ohnisko 24mm ( ekv. kinofilmu, samozřejmě)! Že objektiv nesahá příliš daleko, jen na pomyslných 72 mm mě nechalo klidným. Vždyť důležité je fotit zblízka, ornitologové a šmíráci ať si pořídí odpovídající techniku.  Efektivní rozlišení je 10Mpix, snímací čip CCD má úhlopříčku 1/1,75“. Netradiční technickou zajímavostí je možnost nasadit na aparát do sáněk optický hledáček, spojený se tělem elektronicky. Vzhledem k tomu, že poměrně velký dvaapůlpalcový LCD displej má přeci jen jistou spotřebu energie, je toto možnost, jak jí ušetřit. Nehledě na skutečnost, že někdo raději fotí s aparátem u oka. K tomu všemu makro od jednoho cm, spousta dalších funkcí a vychytávek, včetně dnes už téměř samozřejmé stabilizace obrazu. Co mě ale definitivně dostalo, je možná nouzová záměna plochého standardního akumulátoru za dvě tužkové baterie AAA s výslednou kapacitou cca 30ti obrázků. Jen nevím, kolik z toho do RAWU, ten umí samozřejmě foťáček taky.

Koukal jsem po téhle exkluzivním mašince tak dlouho, až přišla moje oblíbená japonská firma Sea & Sea i na ní s šikovným pouzdrem DX 1G, odolným vodě do 55 metrů – a bylo vyhráno! Tomu už nešlo odolat. K pouzdru jsem si koupil rovnou i širokoúhlou předsádku, kterou je možné nasazovat pod vodou a která rozšíří snímaný obraz na pomyslných 16mm. A také dva blesky Sea & Sea YS-27DX. Po letech tahání těžké techniky jsem se začal těšit, jak si na stará kolena ulevím! Nedělal jsem si ale přehnané nároky. Věděl jsem, že je ve své kategorii téměř bezkonkurenční v makrosnímcích, ovšem jeho běžné použití podle zpráv z velkého světa nemělo nijak přesahovat hranice dané velikostí čipu a zařazením přístroje.

A tak začalo testování. Napřed v bazénu. A pak malý prcek vyrazil do světa. Odjeli jsme spolu na druhou stranu zeměkoule, do indonézské Mekky podmořských fotografů, na Lembeh Strait, průliv u stejnojmenného ostrova na severním výběžku Sulawesi. Tady se fotografuje převážně na makro, neboť pod vodou se tu vyskytují nevídaní živočichové téměř mikroskopických rozměrů. Proto tato lokalita láká tolik fotografů. Okolní sopky v průběhu staletí nasypaly do moře tuny sopečného popela a černého písku, a tak si spousta živočichů na tomto koktejlu založila svojí existenci. I já jsem se se svým Ricohem a partou kamarádů rozhodl z této životodárné hromádky na svých fotografiích něco vytěžit. A aby nebylo fotografování tak jednotvárné, vybavil jsem se, jak už píšu výše, „mokrou“ předsádkou suplující širokoúhlý objektiv. Je to paráda, moci během ponoru obsáhnout všechno, od makro záběrů až po snímky sklem, nahrazujícím vidění 16 mm objektivu! První zkoušky v bazénu a v českých lomech mě ujistily, že nevyhazuji peníze zbytečně. A protože pod vodou musí být světlo, zapřáhnul jsem i dva blesky z nabídky Delphin Subu - Sea & Sea DX 27, s proměnlivým dávkováním světla.

Velké nadšení nad novou technikou se konalo už během dlouhé cesty a trojího přestupování z letadla na letadlo. Maličký Ricoh i s celou výbavou nezabral víc místa než jednu fotografickou brašnu standardní velikosti a to byla pro mě, po zkušenostech z dřívějška, kdy jsem tahal po světě velký kejz a blesky obřích rozměrů v několika zavazadlech, obrovská úleva. Pomalu jako cestování s dámskou kabelkou! Fotografování na místě samém, to už byla učiněná rozkoš. Malá mašinka se v tenkých rukavicích obsluhovala skvěle, i pohled na jasný displej byl bez problémů. Jediný problém se vyskytnul v souvislosti s fotografováním do RAWu, do kterého jsem fotil všechny své podmořské záběry. Prodleva při ukládání je několik vteřin a to je v určitých situacích na hranici únosnosti. Zvlášť když je snímaný objekt nejen velký neposeda, ale i vrcholná přírodní zvláštnost, na kterou člověk natrefí jednou za život. Dál už následují samé klady, jak říká klasik v jednom českém filmu. Široká předsádka vynikající, o makru ani netřeba hovořit, je nutné vidět výsledky. Kvalita snímků z Rawu je víc než dostačující a to nejen pro powerpointovou prezentaci, ale i pro výrobu fotografií výstavního formátu 50 x 70 cm. DTP pracovníci také nic nenamítají, co se týče kvality, ani pro využití obrázků z malého Ricohu na titulní stránku časopisů. A tak se těch 50 ponorů v Indonésii s malým japonským prckem v náručí snad vyplatilo, viz snímky v galerii…

Dnes už fotím s touto sestavou přes dva roky a pořád ke své naprosté spokojenosti. Samozřejmě, s výsledky z obří full frame mašiny se takové snímky srovnávat nedají, ale je to jen malá daň za pohodlí nejen pod vodou, ale i nad ní. A to ještě za krátký čas technika samozřejmě postoupila a dnes se už nabízí inovovaný model Ricoh GX 200 s ještě vyššími parametry. O fleších Sea & Sea ani nemluvě. Jakpak to asi bude vypadat příští rok?

A na závěr - moje velké poděkování patří samozřejmě firmě Delphin Sub, výhradnímu distributorovi výrobků firmy SEA & SEA v ČR – www.delphinsub.cz