Povánoční rekapitulace

Jako už expotápěč – pozorovatel, jsem se v prosinci minulého roku zúčastnil dvou tradičních setkání. Jedno bylo na Americe, jinak také na lomu Mořina u Karlštejna, kde se každoročně před Vánoci schází početná skupina obyvatelstva příslušná oboru, aby zodpovědně zakalila, pardon, zkalila, zdejší poměrně průzračné vody. Je to pořád dokola – a pořád dobře, pořádá to berounský klub Triton a tohle skupinové namáčení je pak večer ještě stvrzeno hromadnou veselicí v hospodě v nedalekém Hýskově. Můžu říct, že je to takové příjemné osvěžení, vidět kolik lidí to baví, v tom většinou sychravém a nevlídném počasí lézt bezdůvodně do vody. Copak to, to je v pořádku. Horší pak ale je můj osobní výstup z toho všeho. Já z těch asi dvou set přítomných znal tak sotva desetinu. To už jde pak veselost stranou.

Druhá akce se koná každoročně těsně před Vánoci na pražské Kampě a jde o akci kluků z Vodní záchranné služby. Potápění u prvních dvou pilířů Karlova mostu. Tam se pokaždé sejde téměř komorní sestava sotva pár desítek ( ! ) exhiboušů, kteří s veselostí a příslušným nadšením vkročí do vltavských vod. I tam je čas si pokecat. A zjistit, že ten rok utekl až příliš rychle.

Pak je tady ještě takový zajímavý akční dovětek. Tradiční každoroční setkání spřátelené party občanů, podnikajících ( dříve i nyní ) v poněkud extrémních disciplínách, jakými jsou výškové práce, profesní potápění, policejní potápění a práce v hasičském sboru na všemožných úrovních. Tihle extrémisté si každý rok o Vánocích sednou uprostřed pražského Mostu Inteligence do závěsných sedaček, spustí se nad vltavskou hladinu a tam poklábosí, popřejí si všeho dobrého a navzájem přiťuknou. Ujistí se přitom o vzájemné důvěře a radosti, že se opět vidí. A v některých těch sedačkách už se pohupuje nad vodou i jejich potomstvo!