Nový rok starého potápěče

Začátek nového roku je dobrý čas k rekapitulacím a duševním inventurám. Případně k různým předsevzetím, čehož já se osobně nezúčastňuji. Ovšem vymyslel jsem něco lepšího, a to podívat se do útrob mé potápěčské knihovny, vzít každou z oněch několika set knížek po letech do ruky a trochu si zavzpomínat. Téměř každá z nich má svůj vlastní příběh…

První z nich, v roce 1959, je slavný Svět ticha kapitána Cousteaua. Kniha, která byla oním pomyslným startovacím motorem jedné potápěčské generace, společně se zhlédnutím stejnojmenného filmu ( o jehož realizaci však kupodivu pojednává druhá Cousteauova kniha, Dech moře ). Cousteau se stal naším hrdinou, možno říci idolem, a adorace jeho osoby nám vydržela až do období pozdní dospělosti, kdy jsme se teprve útržkovitě dozvěděli, že nic, ani osudy idealizovaných postav, nejsou tak černobíle idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Další postavou na našem potápěčském nebi se ve stejné době stal druhý z velikánů oněch časů, rakouský zoolog dr. Hans Hass. Ten nás doslova zblbnul svým poměrně jednoduchým „rebreatherem“, kyslíkáčem první generace, jehož plátěný ornát si přehazovala přes prsa celá generace tehdejších opravdových potápěčů, pobíhajících po březích zatopených lomů, řek a rybníků. Díky obrovské náhodě jsem přibližně ve stejné době jako Svět ticha získal z antikvariátu i Hassovu knihu V říši korálů a žraloků vydanou za války. V té líčil svá první potápěčská dobrodružství se skupinou přátel na druhé straně Atlantiku, v antilské oblasti na ostrově Curacao a Bonaire na konci třicátých let. Černobílé podmořské snímky fotografoval kinofilmovými fotoaparáty Robot a Leica, nořil je do hlubin ve vodotěsných pouzdrech vyrobených na koleně, což bylo pro nás vrcholnou motivací hodnou následování.

Třetí publikací, kterou držím v ruce a evokující onu úžasnou dobu potápěčských malin nezralých, je útlá knížka z Austrálie, Skin and Scuba Diver, něco na způsob potápěčské poradny „udělej si sám“, což byly v šedesátých letech, v době, kdy toho tady v Československu k potápění moc nebylo, rady velice užitečné. Na oněch stránkách s černobílými fotografiemi jsem třeba poprvé viděl neskutečnou technickou finesu, dýchací regulátor v náústku, prý ústenkovou automatiku, nebývalá věc!

A pak už tahám z knihovny jednu knižní perlu za druhou, tak jak se mi dostanou do ruky.

Nahoře nade všemi je položena památka na Vaška Rotta, mého potápěčského guru šedesátých let, který mě a pár dalších vyvolených naučil nejen základům potápění od A až po Zet, ale také slušnému vychování a způsobům, jak obstát ve společnosti dobrodruhů. Byl účastníkem odboje a vedoucím vodních skautů , pro nás, náctileté kluky, vzor k pohledání. A tou vzpomínkou na něj, mimo mnoha dalších, je právě útlá knížka z roku 1956 s názvem Underwater Sport on a small income. Byla jednou z prvních, ze které čerpali instruktoři potápění kolem Vaška na konci padesátých let svá moudra. Je to knížka roztrhaná na cucky, ale památka z největších.

Namátkou beru do ruky další brožovanou knihu s názvem Nebezpečí je mým živlem Johna D. Craiga, druhé české vydání z roku 1941. Ve své době bylo jeho jméno pojmem ve světě potápění,byl holywoodským podvodním filmařem, lovcem zvěře, dobrodruhem každým coulem. Zatím poslední, 3. vydání jeho vzpomínek vyšlo, pokud je mi známo. v roce 1969.

Ital Raimondo Bucher, první oficiální mistr světa v nádechovém potápění ( rok 1940 – 30m! ) napsal v roce 1959 knihu I segreti del Mare, vyzdobenou mnoha podmořskými i nadmořskými barevnými fotografiemi. Kniha má jednu zvláštnost, ilustrační snímky jsou do předtištěného textu ručně vlepeny! Tak se to dřív dělávalo.

A když už jsem u té dobové technologie, tak takových knih mám ve svém držení víc, hlavně z produkce švýcarské firmy Nestlé, třeba Südseeinseln-Soneninseln z roku 1962 a hlavně pak publikaci In den Urtiefen der Meere z roku 1958, pojednávající o výzkumech kapitána J.Y. Cousteaua a jeho lodi Calypso.

Slavný JYC, mám tady i jeden z řady komiksů dvojice Paccaleta a skvělého malíře Sérafiniho, pojednávající formou mládeži přístupnou o dobrodružstvích jejich ekipy ve světě ticha. Ten který držím v ruce se jmenuje La jungle du corail.

A teď z jiného soudku, ale zůstanu u francouzštiny. V roce 1993 jsem si koupil v Paříži velkou výpravnou publikaci, vydanou ke stému výročí první podmořské fotografie Louise Boutana, 100 Ans de Photographie Sous-Marine trojice autorů Stevena Weinberga, Philippe Dogue a Johna Neuschwandera. Je to literární perla pro všechny, kteří berou podvodní fotografii vážně.

Musím se v neposlední řadě zmínit i o papírových pokladech od mých potápěčských kamarádů a souputníků. Jejich knížek si velice vážím, zabírají v mé knihovně čestné místo, ať už je to Petr Katz, Pavel Gross, Flip Schulke, Dietmar Steinbach a nebo Honza Kurdík…

Aby nebylo jen u knih, mám tady i desítky starých výtisků National Geographic Magazine. Ve třicátých letech se na jeho stranách prezentovali třeba dr. William Beebe a Otis Barton se svým rekordním sestupem v batyskafu, později i mnoho dalších podvodních výzkumníků ve všemožných oblastech bádání. Jsou tu ale i jiné časopisy, třeba kdysi slavný německý UWF, zabývající se výhradně fotografií pod vodou, nebo desítky zahraničních katalogů z dob, kdy potápěčská výstroj v Československu byla v dosažitelnosti srovnatelná s výstrojí kosmonautů.

A taky tu mám několik alb se samolepkami s potápěčskou tématikou. A mezi nimi mnoho už dávno zaniklých renomovaných firem a společností. Zůstaly jen jejich ikonické názvy vyryté v paměti současníků. Jak ten čas běží…

A tak si pomalu beru do ruky jednu knížku za druhou, dělám si inventuru. Provázejí mě při tom jejich polozapomenuté příběhy, za těch téměř šedesát let potápění je jich požehnaně. Přišly ke mně z celého světa. O některé z nich jsem se s vámi rád podělil.