Populární základna Shagra Willage nedaleko Marsa Alam je něčím mezi potápěčským táborem pro začínající dorost, a podvodními lázněmi pro končící přestárlé harcovníky ze světa ticha. Těch, kteří ještě pamatují živého Cousteaua a Hanse Hasse. Aspoň tak se to musí jevit návštěvníkovi, když chvíli pozoruje cvrkot na bázi. Na jedné straně řady bílých stanů, kterými by nepohrdnul ani Lawrence z Arábie, na straně druhé pak kamenné komůrky zvané chalet s koupelnou a splachovacím WC v dosahu několika kroků od lůžka pod ventilátorem. Ty také jsou jen kousek od „shade“, jakéhosi středobodu veškerého dění co základna nabízí. Potápěčské přípravny, kde každý má svou skřínku, sušák na neopreny a BCD a také hromadu lahví k dispozici, ať už s Nitroxem a nebo bez. A Zodiacy s posádkou u malého mola, ochotné každého okamžitě dopravit do předem domluvených pozic.

Když jsme letos na jaře po nějakém čase znovu plánovali návštěvu tohoto téměř lázeňského místa, věděli jsme po několika předchozích návštěvách do čeho jdeme a co chceme. Klid a pohodu, nic nemuset a všechno, nebo skoro všechno moci. Mezi tím vším, na co jsme se těšili, ať už se to týkalo potápění a nebo třeba každovečerních dortových orgií ve zdejší restauraci, jedna myšlenka převládala. Musíme znovu navštívit Kotvici gigantičnu! Tak nazvala před lety naše polská kamarádka Goša (http://www.vaclavkriz-uwf.cz/index.php?id=84 ) obrovskou starou kotvu, ležící pod riffem pár stovek metrů od základny. Tento artefakt ze starých dob, o kterém nikdo nic bližšího neví, nám prostě učaroval. Při spatření jejích silně obrostlých ramen se nedá nespekulovat, kdy a za jakých podmínek se tu na mořském dně u paty útesu objevila. Ani sám majitel základny Hossam Helmy toho o ní moc neví. Jen je přesvědčen, že několik metrů vedle leží ještě jedna její menší kamarádka. A tvrdí, že nedaleko, na písku, nalezl v době svého mládí při jednom z prvních ponorů i několik kousků porcelánového nádobí. Jakého, to jsme z něj však nevypáčili. 

Co však bylo zvláštní, mapa potápěčských lokalit umístěná na bázi, na které byla ještě do nedávna kotva zakreslena, teď o její existenci mlčí. Hossam asi nestojí o to, aby se stala kotva poutním místem stovek potápěčů. Jednak leží pod hranicí 30ti metrů, což tady může někomu působit potíže. Není o co stát i když je barokomora za rohem, druhak na ní nemusí každý šmatat a ničit korálový porost, když se tu všude kolem dokola deklaruje souznění s přírodou. A protože i posádky člunů, rozvážející potápěče podle přání na sever a na jih reefu, plnily v tomto směru bobříka mlčení, museli jsme s Vláďou zavzpomínat a napoprvé se vydat „pěšky“, najít si kotvici sami. Bylo to jen tak tak, tam a zase zpátky, ale cíle bylo dosaženo. Žádný sběrač železného odpadu tady v mezičase nevstoupil na scénu a starý artefakt ležel na svém místě, jen za těch pár let ještě o trochu víc zakamuflovaný v útesu. Podruhé už jsme se nechali na místo dovézt člunem. Chlapci se sice divili, proč chceme tak blízko, ale bobříka mlčení jsme tentokrát plnili my. A kotvu našli na první dobrou.

Došlo samozřejmě na fotografování a protože zbylo trochu času, poohlédli jsme se i po oné druhé Helmyho kotvě. No…, našli jsme cosi, co vypadalo jako cizí předmět v útesu. Ale že by to byla kotva? Na to by musela nastoupit jednotka očišťovačů od korálového porostu s kladivy, což by se asi nikomu nelíbilo. Takže si stará kotva dál ponese svá tajemství a pomalu splyne s útesem na věky věků amen…