4metrová modelka – téměř zapomenutý příběh a la Steve Irwin

Občasná setkání podvodních filmařů a fotografů vedou ke vzpomínkám na dávno zapomenuté příběhy. Dnešní „mladí a neklidní“ často zapomínají, že skoro všechno, co dnes oni razí s přímočarostí a jistotou příslušnou jejich věku,  tu už mělo svoji dávnou předehru. I pod vodou. Vždyť v Čechách má UW fotografie více než padesátiletou tradici. A tak jsem zalovil ve svém archivu…

V roce 1982 byl zatopený lom Nová Ves v Železných horách ideálním terénem nejen pro výcvik potápěčů, ale i podvodním ateliérem s čistou, prosvětlenou vodou, rybami a hlavně klidem a pohodou uprostřed neponičené přírody. Takových pohádkových míst ani tenkrát nebylo mnoho. A hlavně, daly se tam zkoušet a realizovat různé, často ztřeštěné nápady. Tady je vzpomínka na jeden z nich...

Kamarádka Hanka byla už tehdy, vyjádřeno dnešním jazykem, nestandardní děvče. A tak nebylo nijak těžké jí přemluvit k poněkud zvláštnímu fotografování pod vodou. Motiv záběrů se nabízel téměř sám. Hanka měla totiž doma doslova hadí hnízdo. Jednoho krásného letního dne jsme tedy vytáhli její oblíbenou čtyřmetrovou krajtu Boženku, naložili jí do Trabanta a vyrazili na Novou Ves. Cestou jsme spřádali scénář a dohadovali se na bezpečnostním zajištění celé akce. Šedesátikilový had v pytli na zadním sedadle, s hlavou o velikosti ragbyového míče, si konec konců žádal naší zvýšenou pozornost.  A to jak na suchu, tak i pod vodou. I když Boženka byla ochočený miláček, nikdo z nás netušil, co se může v hadím mozečku odehrát v okamžiku vypuštění do volné přírody, natož do vody. Věděli jsme, samozřejmě, že hadi si v ní obecně libují, ale jak moc při tom berou ohled na potápěče, to nebylo v těch dobách nikomu známo. Steve Irwin ( dej mu pánbu lehké odpočinutí ) se svojí  televizní show, to byla tenkrát ještě hudba daleké a hlavně netušené budoucnosti. Krátce a stručně, nevěděli jsme nic. Neměli jsme představu, co nás může čekat a na co si máme dát pozor. Co bylo třeba hlavně řešit, to byla tlama plná drobných zubů. První, co nás napadlo, bylo zalepit hadici hubu lepicí páskou (už tenkrát byly průhledné!), nebo převázat provázkem. Ale každá taková ochrana by byla vidět na fotografii, a protože Photoshop ještě nebyl vynalezen, nakonec jsme nad vším mávli rukou a pustili monstrum do vody, jak by se dnes řeklo, „na férovku“. Ano, monstrum je to pravé slovo, protože pod vodou byla Božka ještě o třetinu větší,  byl jí skutečně kus! Foťák nefoťák, v prvních minutách jsme čekali, co bude. Když vidíte v zahradním bazénku plavat úžovku, tak zrovna tak se chovala a vypadala krajta v novoveském lomu. I ten poměr velikosti odpovídal. Projížděla se po hladině sem a tam a nebylo vůbec snadné jí stačit. Po chvilce jsme si řekli, že už se aklimatizovala dost a začali jsme s fotografováním. Hanka připlavala k obrovskému tělu a obě si začaly ve vodě hrát. Doslova. Božka se chovala jako beránek, sebemenším pohybem nenaznačila nelibost a tak si Hanka dovolovala víc a víc. Dokonce jí stáhla pod hladinu, i to si hadice nechala líbit. Minuty ubíhaly a asi po půlhodině začalo mohutné tělo pomalu tuhnout. Přeci jen, vodní lázeň neměla tu správnou tropickou teplotu. Udělala na hladině obrovskou smyčku, na kterou položila hlavu a nechala se naprosto bez odporu přitáhnout ke břehu a uložit na rozpálené žulové kameny.

A tak to šlo po několik následujících letních víkendů pořád dokola. Přidalo se i několik známých. Ve finále si Hanka vzala do vody dalšího kamaráda, dvoumetrového hroznýška Ferdu. S oběma mazlíčky se tak tehdy, v polovině osmdesátých let, dostala na titulní stránky světových potápěčských magazínů. Doba to byla nelehká, ale dělali jsme, co jsme mohli…

Václav Kříž