Pavel se tady potápěl naposledy v roce 1969, po svém aquanautickém období s habitatem Xenie, krátce před svým opřesunem k trvalému pobytu v kapitalistické cizině. Dnes žije dílem v Čechách, dílem pod Alpami, ale pokaždé, když se vidíme, a je to často, přijde na přetřes některá z dalších novinek jeho slovutné potápěčsko-experimentální dílny. Tentokrát jsme ale vynechali jeho vlastní pokusy, ponořili se obtěžkáni jen vzpomínkami. Ale na závěr, aby to přece jen nebylo jen samé nostalgické blouznění v minulosti, si Pavel, za přispění mého syna Filipa, vyzkoušel i poslední bonbónky firmy FinnSub – sidemount Fly a světlo Finn Light.

Začátek letošního června nebyl zrovna příznivý takovým aktivitám, bouřky a kroupy trápily českou kotlinu nebývalým způsobem, ale nám se z oné soboty podařilo vykřesatt krásný a slunečný den. A také hříměždická voda nás překvapila svojí průhledností. Bylo by stylové obléci na sebe pro tuto slavnostní příležitost aspoň některou z našich retrosoučástek potápěčské výstroje dnes již historického významu, vzít pod vodu třeba fotoaparát Flexaret na svitkový film a podobná zařízení, ale bohužel, napadlo nás to pozdě. Tak jsem aspoň pro tuto vzácnou chvíli vypnul blesky a pokusil se svým foťákem nastavit atmosféru dávných časů. Torzo lomového vozíku zůstalo po letech  téměř na svém místě, škoda jen, že současní nájemci lomu, prý z bezpečnostních důvodů, vytáhli na  světlo boží ( a pravděpodobně zpeněžili ) významný a téměř kultovní artefakt starých dob, slavnou hříměždickou Rouru, jejíž proplavání bývalo významným zkušebním aktem, jakýmsi křtem pro každého novice v tehdy vznikajícím potápěčském oboru.

Je velká škoda, že se do dnešních časů nepodařilo zachovat ani starou hříměždickou hospodu. A už vůbec ne jejího pomocníka hospodského, slavného „Číhopiva“, dej mu pánbu lehké odpočinutí. Moderní restaurace U Jezírka nás sice nasytila, ale nebyla už bohužel tou správnou konečnou tečkou za dnem plným vzpomínek. Svět už není takový, jaký býval...