Duch Elphinstonu

Jednou, není to příliš dávno, jsem přiklouzal ze Shagry jako člen osádky místního speedboatu k vytouženému ponoru na Elphinstone reefu. Kdo to tam znáte, víte o čem mluvím. Reef je vzdálen od pobřeží přibližně 15 minut plavby rychlou loďkou za ideálního počasí, s minimem vln a větru, tedy něčím, co v dané oblasti nastává poměrně zřídka. Ale budiž, na Elphi jsme se dostali a zbývalo jen ocheckovat proudy a vrhnout se do vody. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl před sebou záď na reefu ukotvené safari lodě. Na sundecku se vyhřívaly sporadicky oděné dámy a gentlemani se právě sunuli k okraji plata vstříc hlubinám, které my jsme si museli vydrncat a tak trochu vytrpět. Jak to bylo ponižující! A v té chvíli jsem se rozhodl. Jestli se ještě někdy chci potápět na Elphinstone reefu, a že teda chci!, protože Elphi je moc krásný reef, pro mě nejkrásnější v egyptském moři, tak už jedině jako člen party spokojených lidí na palubě takové hezké lodi a nikoliv jako větrem a vlnami ošlehaný, do gumy oblečený nadrženec, tak trochu připomínající somálského piráta při útoku.

A tak jsme dali s  Kamilem Balzarem a jeho Seaway dohromady partu stejných nadšenců, akci nazvali „Spočítáme kladivouny“ a letos v červnu vyrazili na lodi Dreams na týdenní potápění jen a jen na Elphinstone. No…, úplně jenom na Elphinstone to nebylo, díky nevyzpytatelnosti proudů, větrů a taky egyptským zákonům, jsme každou noc kotvili v závětří nedalekého riffu Shaab Abu Dabbab. A v 5 hodin ( ! ) ráno jsme už spěchali jako jedni z prvních zaujmout co nejvýhodnější kotviště. Bylo to pokaždé jinak, proudy jsou tu nevyzpytatelné a tak jak jsme v klidu a pohodě jeden den kotvili nad jižním platem reefu, tak druhý den to bylo přesně obráceně a kotvili jsme nad severním. Ale ponory to byly skvělé, voda čistá, proudy vlídné a nezáludné, jen s těmi kladivouny to jaksi nevycházelo podle našich představ. Ne, že by byla voda žraloků prostá, to ne, drželi se v povzdálí, ale sem tam nějaký bělocípák případně šedý útesák scénou projel. Jen ti kladivouni měli absenci. A to jsme se docela snažili, hloubkové limity byly kapánek na hranici zdravého rozumu a daleko za místními zvyklostmi, ale co nadělat, tak to prostě bylo. Radost nám dělali aspoň Napoleoni, tihle velcí pyskouni se občas promenádovali v naší společnosti a já si zavzpomínal na časy před více jak dvaceti lety, kdy při našich prvních ponorech v okolí Sharm al Sheikhu bylo těchhle šupinatých krasavců s obřím hrbem na hlavě víc než dost. Jinak jsme se jako fotografové vyřádili spíš na bohatých porostech měkkých korálů, těch je na Elphinstonu opravdu požehnaně, na roztodivně stočených bičových korálech, rohovitkách a houbách, případně na menším rybím osazenstvu. Barevní kanicové, klipky a pomci nám vyskakovali z útesu téměř na požádání. Nesmím však zapomenout na Ghost of Elphinstone, ducha útesu, jakési podivné zakončení severního plata, které tu ve 45metrové hloubce vytváří hlavu podivné bytosti, u které je radno se zastavit a myslet na slušné potápěčské vychování. Protože pod ním už začíná opravdová hlubina.

A jelikož se sluší happy end, tak poslední den, při posledním ponoru, alespoň dva z nás, Martin s Luckou, v hloubce necelých třiceti metrů na východní straně útesu toho majestátního kladivouna opravdu viděli. Přesně tam, kde jsem ho já sám potkal půl roku předtím. Jakoby tam měl trvalé bydliště. Takže…, kladivouny jsme hravě spočítali, týden utekl jako voda a naše skvělá společnost se zase rozběhla po celém světě. Byl to moc príma týden a tak se těšíme zase za rok na setkání, tentokrát asi v bohatších vodách jižního Sudánu.

Ještě nesmím na závěr zapomenout na jeden bonbónek, na „vrak“ u reefu Abu Dabbab. Před mnoha lety tady vybouchla potápěčská loď a torzo, které z ní zůstalo do dnešních dnů, má podobu filmové hollywoodské kulisy. Dřevěné ostění je prorostlé korály a vytváří tak pozoruhodnou podvodní dekoraci. Jako fotograf jsem si vraku užil víc než skvěle, strávil jsem na něm skoro hodinu a fotil a fotil. Ostatně, podívejte se na pár obrázků…

Ještě bych rád zdůraznil, že podvodní fotografie vznikly díky vstřícnosti firmy Delphin Sub a jejich zastoupení značky Sea & Sea ( http://www.seaandsea.cz/ ), měl jsem možnost testovat jejich kovové pouzdro MDX pro fotoaparáty Fuji X-10 a Fuji X-20. Paráda!